Noční byt

"Je to takový noční byt , " vyprávěla mi cestou po schodech Judith . " V noci má skvělou atmosféru . Přijdou přátelé , otevřeme si vínko , sedíme , povídáme si a nikomu se nechce jít domů . "Originální učitelka angličtiny je sice ze zvláštní typ osobnosti , jakou nepotkáte každý den , a to většinou věstí dobré nápady , ale zároveň jsem věděla , že mluví o dvaatřiceti čtverečních metrech , a tak se mi moc nechtělo věřit . Když jsem se po týchž schodech vracela , zjistila jsem , že namísto plánované hodinky a půl jsme se zdrželi asi tři . Bylo tam opravdu velmi příjemně .

předešlé následující Možná je to tím , že tentokrát to nebyla pro Jasnu obyčejná zakázka . " Dělala jsem to pro dobrou kamarádku , s níž http://www.tiopogmyto1983.estranky.cz rozumíme , a to je zcela jiné , " říká Jasna . "Byla to taková moje srdeční záležitost. Tak dva- až třikrát do týdne jsme se setkali , vymýšleli , kombinovaly , běhaly po obchodech a hledaly ty pravé barvy a materiály . Prostě super . I když jsem se zároveň trochu bála , protože jsem moc chtěla , aby interiér vypovídal o jeho obyvatelce . Ale Jutka má jednu fantastickou vlastnost - umí se těšit. " Sama doma " Je to vlastně moje první bydlení . Když jsem byt kupovala , tak jsem si těch 32 m2 vůbec nedokázala představit . Věděla jsem , že se chci odstěhovat od rodičů a postavit se na vlastní nohy , líbila se mi lokalita a líbilo se mi , že je to novostavba . Když jsem si přišla byt ohlédnout , nebylo tu nic , jen podlaží , sem - tam trčely nějaké trámy . Myslela jsem si , že 32 m2 bude kdovíjak velká místnost . Fakt je , že není. Ale sama bych víc ani finančně neutáhla . Tak jsem si řekla , že to bude fajn . První byt je první byt . Velmi jsem se na to těšila a chtěla jsem , aby se mi tu dobře bydlelo. Tak jsem zavolala Jasnu , že dáme hlavy dohromady a něco skvělé vymyslíme . Chtěla jsem takový anglicko styl v městském bytě . Aby to tu mělo atmosféru . " Kurník kůlna ! V mikrobytíku se nedalo hodně spekulovat - u dveří kuchyň , pod oknem obývák . " Původně jsem plánovala spát na " palandě " nad kuchyňskou částí . Měli ji v takovém malém dvoupokojovém bytě moji přátelé a spávali na ní jejich děti . Velmi se mi líbila , a tak když se stěhovali do domu , darovali mi ji. Ale je tam opravdu málo místa , takže ji využívám jen jako spaní pro návštěvy a odkládací prostor . Spím na Kláře ( svou sedačku oslovuje Judith zásadně jménem) , která je naštěstí roztahovací . " " Všichni jsme Jutce té palandy rozmlouvali , "vysvětluje Jasna . " Věděla jsem , že místnost je příliš nízká na to , aby se ještě nad dveřmi dalo spát . Ale teď jsem ráda , že tam ten kurník je , protože skvěle rozčlenil prostor . Dodal mu takovou hloubku , jiný rozměr . " Palanda , důvěrně nazývaná " kurník " , strašila Jasnu iz jiného důvodu - tmavě namořená konstrukce se soustruženým zábradlím připomínajícím balustrádu jí ke stylu bytu vůbec neseděla . " Byla jsem z toho dost nešťastná . Ale inspiraci jsem jednou našla v Hornbachu . Byli jsme tam kupovat kuchyňskou desku a já jsem uviděla tyto plotové laťky . To mě úplně nadchlo - uděláme z toho perníkovou chaloupku . Nebo kurník ! Celou konstrukci jsme obili smrkovým dřevem a namořili zeleně. " Judith , která mimo jiné dělá i dekupáž , vybrala na dózy na kuchyňských policích " slepičí motivy " , aby vše spolu ladilo , jak se smíchem vysvětluje. " Z kurníku mi při vaření visí nad hlavou sušené bylinky a feferonky , a když vařím , tak si z toho odtrhnu , co potřebuji , " dodává . VrstvenieJudith s hypotékou na krku , pochopitelně , nehodlala do kuchyně hodně investovat . Naštěstí má šikovného otce a švagra , a tak Jasna navrhla kuchyni , kterou zvládnou udělat dva chlapi za pár korun . " Nejdříve jsme koupili koše a minikuchyňku , pak se na ně z pórobetonu vyzděny díry a vše se obložilo obkladovými pásky připomínajícími lícové cihly . Navrch přišla obyčejná pracovní deska z Hornbachu , pár polic a hotovo . " Celý interiér opět vznikal oblíbenou Jasninou metodou vrstvení . " Podlaha už tu byla , takže směr byl jasný . Ona určila celou barevnost. Podle barvy dlažby jsem vybrala barvu na stěny , potom přibyla Klára is látkami na potah . Judith chtěla " zídku " , takže jsme běhali po obchodech s kouskem dlažby a hledali " cihličkový obklad " vhodné barvy . Podle něj se namíchala barva na protilehlou stěnu . A nakonec zelená jako kontrast ke všem těm cihlovým a lososovým odstínem. " " Občas jsem měla trochu respekt , protože ne vždy jsem si uměla představit celek , " vypráví Judith . " Jasna byla mnohem odvážnější. Například když zkombinovala zelenou s cihlovou , tak jsem trochu zaváhala . Ale dopadlo to pěkně . " Smysl pro detail " Já víc cítím celek a Judith má spíše smysl pro detail . Má takovou neobyčejnou schopnost - navláči sem tisíc věcí a všechno to spolu sedí . Dokáže množství drobností sladit a uspořádat tak , aby to bylo příjemné . Já jsem tady pomohla s barvami , nábytkem a celkovým zařízením , ale to , co dalo bytu duši , to je Jutka . Vyrábí si všelijaké drobnosti a věnuje se různým výtvarným technikám , takže všechny detaily a doplňky dotvořila nebo vyrobila sama - mýdla ve tvaru mušliček a hvězdic , krabice olepené zbytky látek ze závěsů , namořené košíky a krabičky , polici , kterou našla u rodičů na půdě , obrousila a natřela Samozřejmě , vždy jsme se dohodli , co a jak může být. Jutka má sice smysl pro detail , ale má tendenci přehánět , takže občas ji musím brzdit . " Závěs , který netřeba žehliťZáves , který netřeba žehlit , si i méně zručná švadlena snadno " ušije " z několika kil citrusů . Asi půl centimetru tlusté kroužky citrusů ( střídali jsme pomeranče , grepy a citrony , dají se použít i limetky ) jsou navlečeny na úzkých barevných šňůrkách a zavěšeny na háčky přišroubované k horní části dveřního otvoru . Kroužky jsme navlékaly a zavěsili ještě čerstvé - v teplém a suchém bytě se hezky vysuší . Suché kroužky časem začnou klouzat dolů po šňůrkách , tehdy je třeba přichytit kapkou vteřinového lepidla . Závěs může zůstat ve dveřích asi půl roku , pak ho třeba zahodit a udělat nový . Realizaci kuchyně si vzali na starost chlapi . Juditkin otec se švagrem a kamarádem Vladem ji zvládli asi za dva dny . Na začátku byla základní konstrukce " kurníku " . Pak z pórobetonu vyzděny zídky a police kuchyňské linky , otec elektrikář si vzal na starost osvětlení . Tmavý " kurník " obložili smrkovým dřevem a namořili zeleně. Stěny kuchyně obložili a nakonec namontovali pracovní desku a police . "